Ruské radary na Slovensku přijímaly příkazy přes SMS. Uvnitř měly skrytý mobilní modul

Silniční radar dokázal přijímat příkazy prostřednictvím SMS z přednastavených ruských telefonních čísel. Uvnitř přitom skrýval nezdokumentovaný mobilní modul a několik dalších mechanismů umožňujících vzdálený přístup.

Právě takové zařízení se dostalo do projektu automatizované kontroly dopravy na Slovensku. Analýza slovenského Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) v něm odhalila druhý, v dokumentaci neuvedený 3G/4G modul, seznam 12 ruských telefonních čísel, napevno uložené heslo k účtu root i přednastavená VPN připojení.

Slovenské ministerstvo vnitra nechalo dvě testovací kamery odstranit a ukončilo spolupráci se společností Soitron, která je do projektu dodala. Ministerstvo i dodavatel zároveň tvrdí, že zařízení během testování nebyla připojená k databázím obsahujícím citlivé údaje a že se k nim z externího prostředí nebylo možné připojit.

Dosud se neprokázalo, že někdo nalezené mechanismy skutečně zneužil nebo že kamery odesílaly data do Ruska.

Kyperský NERO R-ONE byl ve skutečnosti ruský CORDON

Pochybnosti o původu zařízení se objevily na začátku srpna. Radary vystupovaly pod obchodním označením NERO R-ONE a jako jejich výrobce byla uváděna kyperská společnost Sodasus.

Svým vzhledem, konstrukcí a technickými vlastnostmi se ale nápadně podobaly systémům ruské společnosti Simicon se sídlem v Petrohradu.

Slovenské ministerstvo vnitra tvrzení o ruském původu nejprve odmítalo. Odkazovalo především na dostupnou dokumentaci a certifikát Slovenského metrologického ústavu, ve kterém figurovala kyperská společnost.

Kvůli rostoucím pochybnostem však ministerstvo nechalo zařízení prověřit Národním bezpečnostním úřadem. NBÚ po rozebrání kamery dospěl k závěru, že se ve skutečnosti jedná o ruský hardware CORDON PRO.M od společnosti Simicon.

Původ zařízení podle detailního rozboru analýzy zveřejněného portálem Živé.sk potvrdily potisky na plošných spojích, řídicí jednotka od společnosti Simicon i samotný firmware. Označení NERO R-ONE se objevovalo pouze ve slovenské lokalizaci webového rozhraní.

Řídicí jednotka kamery používala operační systém Linux a ruský software zajišťoval zpracování dat ze senzorů, identifikaci přestupků i komunikaci zařízení. Uvnitř se kromě ruských komponent nacházel také obrazový senzor od čínské společnosti Gpixel a starší radarový blok německé společnosti Smartmicro.

Za krytem se skrýval druhý slot na SIM kartu

Po otevření zařízení našli experti vedle přiznaného 3G/4G modulu ještě druhý mobilní modul, který v dokumentaci nebyl uvedený.

Jeho slot na Mini SIM kartu byl umístěný za krytem dostupným z vnější strany zařízení. Podle analýzy bylo možné SIM kartu vložit přímo v terénu, aniž by se člověk dostal do zorného pole kamery.

Pro každý mobilní modul byla v systému spuštěna samostatná aplikace podporující telefonní hovory a SMS. Při přijetí textové zprávy kamera kontrolovala, zda číslo odesílatele patří mezi povolené kontakty.

Ve zkoumaném zařízení byla přednastavena sada 12 telefonních čísel s ruskými předvolbami. Dvě z nich patřily pevným linkám a zbývající mobilním číslům. Seznam nebyl viditelný v běžném administračním rozhraní kamery.

Zařízení tak obsahovalo komunikační cestu, o jejíž úplné konfiguraci nemusel jeho provozovatel vůbec vědět.

Kamera přijímala příkazy přes SMS

Pokud zpráva přišla z některého z povolených čísel, aplikace dokázala zpracovat několik přednastavených příkazů:

• REBOOT MODEM,
• REBOOT,
• CALL,
• MODE WAITRING,
• MODE ONLINE,
• GET SERIAL.

Příkazy umožňovaly například restartovat zařízení nebo mobilní modul, vyvolat telefonní spojení a měnit režim síťového připojení.

Podle analýzy NBÚ spouštělo příchozí telefonické spojení příkazy, které umožňovaly vzdálený přístup ke kameře. Není tedy zcela přesné tvrdit, že samotná SMS automaticky poskytla úplnou kontrolu nad zařízením. SMS však mohla změnit jeho komunikační režim nebo vyvolat spojení a představovala jednu z cest k jeho vzdálenému ovládání.

Problém nebyl jen v mobilním modulu. NBÚ objevil také několik dalších způsobů, jak se ke správě zařízení připojit.

Root účet měl heslo uložené přímo ve firmwaru

V operačním systému kamery se nacházel administrátorský účet root s napevno uloženým heslem.

Přihlášení bylo možné lokálně přes konzolový port, ale také po síti pomocí protokolů Telnet a SSH. Nešlo přitom o běžný účet pro přístup do webového rozhraní. Účet root poskytoval úplnou kontrolu nad operačním systémem zařízení.

Ke správě kamery se bylo možné připojit několika způsoby:

• přes konzolový port,
• prostřednictvím ethernetu,
• přes Wi-Fi v blízkosti zařízení,
• pomocí 3G/4G modulů po vložení SIM karty,
• prostřednictvím VPN, pokud byla nastavena.

Software navíc obsahoval dvě přednastavené konfigurace OpenVPN se zabudovanými hesly. Přímý přístup přes SSH byl podle analýzy dostupný okamžitě po připojení ethernetového kabelu nebo přes Wi-Fi.

Samotná existence vzdálené správy není u podobného zařízení neobvyklá. Zásadním problémem je ale kombinace nezdokumentovaného modulu, skrytého seznamu povolených čísel a přístupových údajů uložených přímo ve firmwaru.

V kódu bylo 260 potenciálně nebezpečných míst

Analýza upozornila také na způsob, jakým webové rozhraní kamery spouštělo systémové příkazy.

NBÚ ve zdrojovém kódu identifikoval 260 výskytů potenciálně nebezpečného vykonávání příkazů. Nejde o 260 samostatných a potvrzených zranitelností. Pokud by ale některé z těchto míst nedostatečně kontrolovalo vstupní data, mohla by chyba umožnit útočníkovi vložit vlastní příkaz.

Takový kód by se následně mohl spustit s plnými administrátorskými oprávněními operačního systému.

Experti rovněž zjistili, že zařízení mělo vypnutou funkci Secure Boot. Ta za běžných okolností pomáhá zajistit, aby se při spuštění zařízení načetl pouze důvěryhodný a kryptograficky ověřený software.

V konfiguračním rozhraní se navíc nacházelo nastavení umožňující zpřístupnit obraz z kamery komukoli, kdo měl síťový přístup k zařízení, a to bez zadání hesla. NBÚ však výslovně uvedl, že v tomto případě nešlo o chybu firmwaru, ale o konkrétní uživatelské nastavení zkoumané kamery.

Certifikovaný měřicí software kamera nepoužívala

Další zásadní nesrovnalost se týkala softwaru, který měl zajišťovat samotné měření.

V administračním rozhraní se zobrazoval kontrolní součet, který měl podle dokumentace potvrzovat integritu certifikovaného měřicího softwaru. NBÚ ale zjistil, že hodnota SHA-1 ve skutečnosti patřila pouze malému souboru uloženému ve firmwaru.

Tento soubor byl poškozený a vytvořený pro jinou procesorovou architekturu. Zatímco kamera používala 64bitovou platformu ARM, kontrolovaný soubor byl určený pro 32bitovou architekturu i386.

Podle analýzy proto nemohl představovat skutečný spustitelný měřicí software používaný zařízením. Sloužil pouze k tomu, aby administrační rozhraní zobrazilo očekávaný kontrolní součet.

Třetí kamera už v březnu vysílala na internet

Případ má ještě jednu bezpečnostní rovinu, která přímo nesouvisí se skrytým modulem ani seznamem ruských čísel.

Webový vývojář a síťový administrátor Ján Neuročný objevil v březnu 2026 při průzkumu služby Shodan radarovou kameru na veřejné IP adrese. Její obrazový stream byl dostupný bez dodatečného ověření.

Kamera snímala Plynárenskou ulici v Bratislavě a nacházela se v areálu společnosti Soitron. Záběry zachycovaly projíždějící vozidla, registrační značky i chodce.

Digitální certifikát zařízení obsahoval název společnosti Simicon, Petrohrad, e-mailovou adresu ruského výrobce a označení „Photo radar“. Ruský původ zařízení tak bylo možné z veřejně dostupných dat rozpoznat už několik měsíců před vypuknutím kauzy.

Neuročný své zjištění včetně uložené části původního reportu ze služby Shodan později zveřejnil na svém blogu.

Nešlo však o jednu ze dvou kamer odprodaných ministerstvu. Soitron původně pořídil tři zařízení a kamera na Plynárenské ulici byla podle vyjádření společnosti v daném období spravována subdodavatelem pro potřeby certifikace.

Soitron tvrdí, že zařízení tehdy nebylo připojené k ministerstvu ani do interní sítě společnosti. Od 29. května měly všechny testovací kamery fungovat pouze v izolovaném prostředí, do kterého nebyl možný přístup zvenčí.

Jde o stanovisko dodavatele. Zveřejněná analýza NBÚ popisuje technické schopnosti samotného zařízení, nikoliv důkaz, že je během testování někdo skutečně vzdáleně ovládal.

Ministerstvo testovalo dva radary

Dvě zařízení odprodaná slovenskému ministerstvu vnitra byla testována na D2 u odpočívadla Jarovce a na Hlboké ulici v Trnavě.

Podle ministerstva nebyly připojené k databázím obsahujícím citlivé údaje a systém během testování nevyhodnocoval dopravní přestupky. Soitron uvádí, že kamery pouze pasivně předávaly zachycená data centrálnímu transakčnímu modulu zabezpečenou cestou.

Tato tvrzení jsou stanoviskem ministerstva a dodavatele. Dosud ale nebyl zveřejněn důkaz, že by prostřednictvím testovaných kamer skutečně došlo k úniku dat nebo k průniku do infrastruktury státu.

Číslo 279 radarů, které se v souvislosti s případem objevuje, se vztahuje k původnímu celostátnímu záměru ministerstva z roku 2023. Nejde o počet objednaných zařízení NERO R-ONE.

Centrální systém měl být připravený na zpracování dat z několika stovek různých stacionárních a mobilních zařízení. Sporné ruské kamery ale byly v testovacím prostředí ministerstva pouze dvě.

Dodavatel vrátil peníze, projekt má pokračovat

Slovenské ministerstvo vnitra vyzvalo dodavatele 10. srpna k okamžitému odstranění obou radarů z testovacího provozu. O dva dny později ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok oznámil, že spolupráce se společností Soitron na projektu skončí.

Ministr prohlásil, že jeho úřad byl při dodávce zařízení oklamán. Soitron toto obvinění odmítá. Podle společnosti pracovala s informacemi, které v dané době získala od svého subdodavatele, a zařízení nikdy neměla být určena pro ostrý provoz.

Soitron po vrácení obou kamer ministerstvu vrátil peníze za jejich nákup. Zařízení NERO R-ONE se tak znovu stala majetkem společnosti, která je podle svého vyjádření po varování NBÚ nebude nasazovat do infrastruktury dalších zákazníků.

Ministerstvo chce vyvodit také personální odpovědnost uvnitř úřadu a okolnosti dodávky má prověřit prokuratura.

Projekt automatizované kontroly dopravy ale pokračuje. Vybudovaná centrální infrastruktura má zůstat zachována a její dokončení má převzít jiný dodavatel.

Únik do Ruska potvrzen nebyl. Bezpečnostní riziko ano

Zveřejněné informace nedokazují, že někdo prostřednictvím nezdokumentovaného modulu kamery skutečně ovládal nebo že zařízení odesílala data do Ruska.

Stejně tak není veřejně doloženo, komu přesně všech 12 uložených čísel patřilo a zda je měl pod kontrolou výrobce, jeho servisní partneři, nebo jiný subjekt.

NBÚ ale přímo potvrdil ruský původ hardwaru a softwaru, nesoulad mezi dokumentovanými a skutečnými komunikačními rozhraními, předkonfigurované mechanismy vzdálené správy, pevně uložené přístupové údaje i slabé zabezpečení programového vybavení.

Případ tak neprokazuje proběhlou ruskou špionáž. Ukazuje však, že zařízení určené pro státní infrastrukturu obsahovalo komunikační a přístupové mechanismy, nad kterými jeho budoucí provozovatel nemusel mít úplnou kontrolu.

Zároveň připomíná, že certifikát potvrzující způsobilost měřicího zařízení nemůže nahradit bezpečnostní analýzu hardwaru, firmwaru, síťové komunikace a celého dodavatelského řetězce.

Zdroje

• Živé.sk – Detailní rozbor analýzy radarové kamery NERO R-ONE od NBÚ
• STVR – V dopravních radarech byly ruské komponenty, potvrdil NBÚ
• Aktuality.sk – Kamery obsahovaly ruská telefonní čísla
• SITA – Vyjádření společnosti Soitron k izolaci testovaných kamer
• Pravda – Reakce ministerstva vnitra a dodavatele
• NeuroBlog – Veřejně dostupný obrazový stream kamery v Bratislavě
• Simicon – Produktová stránka systému CORDON.PRO M